THE CROWN - Crown Of Thorns
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve své podstatě popové album, které má na svědomí několik zajímavých figur z domácí hardcoreové nebo alternativní scény, spatřilo světla světa poměrně nedávno, ale už před rokem bylo jasné, že se u PRODAVAČe opět něco bude dít. Na minulém „Fluff Festu“ mi jeho výtečný koncert připomněl rok 2011. Tehdy kolem mé hlavy projelo EP „Duchové“. V té době šlo ještě spíše o projekt, než o kapelu, za kterým stál jeho duchovní otec Šampón (ex-SPORTO) téměř v osamocení. Dnes tu máme už regulérní kapelu, která neztratila nic z civilnosti, která byla pro PRODAVAČe i v minulosti více než příznačná.
„Malý ráje“ si mě získaly hlavně textovou blízkostí a za hlavu házím to, že se v nich „zpívá“ stále v jedné lajně, která pluje uprostřed hudební hmoty, jenž připomíná spolky typu TATA BOJS. Taková městská pohodovka ze života, která mi v něčem neuvěřitelně sedí. Jednoduchá rytmika, sem tam nenásilná kytara, melodické klapky tu hrají druhé housle. Důležitá je atmosféra toho, co každý, kdo už má maturitu, moc dobře zná. Mládí se někdy v minulosti splašilo a vy si připadáte, že stále běžíte, byť občas zakopáváte. Toto je takové zakopnutí, ve kterém máte čas se při vstávání podívat na svět kolem sebe a dát o tom výpověď. Jestli je to elektro, pop nebo post punk je vlastně jedno. Je to člověčí svědectví o této době, které je mi více než blízké.
8 / 10
-bez slovního hodnocení-
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.
U HAMMERFALL je dnes tou nejdůležitější otázkou, jak moc se na každém dalším albu budou opakovat a jak moc do toho vloží srdce. A tak je tu po chvalitebném "Hammer Of Down" i celkém dobré "Avenge The Fallen", ty 3 - 4 zvučné skladby tomu aspoň nasvědčují.